Duben 2010

Nejstarší objekt ve vesmíru

19. dubna 2010 v 12:52 | Martin |  Vesmír a jeho historie
Přibližně deset sekund trvalo gama záření z konce života hvězdy, které vědci pozorovali ke konci dubna. Hvězda zanikla pouhých 630 milionů let po vzniku vesmíru. Dnešní vesmír je zhruba dvacetkrát starší.

Nejstarší objekt ve vesmíru

Událost označená jako GRB 090423 je nejvzdálenější a tedy i nejstarší pozorovanou explozí, kterou kdy byl člověk schopen zachytit.
Na základě této události byla vystopován a vyfotografován zdroj tohoto záření. Je jím 13,1 miliard světelných let vzdálená hvězda, která tak ohlašovala svůj konec a pravděpodobný vznik černé díry. Hvězda byla podle odhadů stará asi 1 milion let a byla zhruba veliká jako třicet našich sluncí.

Nejstarší objekt ve vesmíru

Gama záblesky (GRBs, z angl. Gamma-ray bursts) jsou krátkodobé výrony vysokoenergetického záření, které nám většinou přinášejí svědectví o zániku hmotných hvězd. Ty na konci svého vývoje nejsou už dále schopny odolávat své vlastní obrovské gravitaci a začnou se náhle hroutit.

 Swift. Více se dočtete v článku Astronomové zachytili gama záblesk z druhého konce vesmíru.

Zmíněný důkaz v podobě gama záření zachytil satelit Swift. "Toto zařízení bylo vytvořeny, aby zachycovalo právě takové vzdálené události," vysvětlil Neil Gehrels, který je součástí týmu vědců, jenž mají Swift na starost. "Neuvěřitelná vzdálenost tohoto výbuchu překonala všechna naše očekávání," dodal.


Vznik hvězd

19. dubna 2010 v 12:46 | Martin |  Vesmír a jeho historie
Když gravitační síla převezme rozhodující vliv na tvorbě nové hvězdy, začnou se v nitru zárodku uplatňovat další fyzikální zákony, podle níž dochází ve stále se zvětšující "kouli" ke zvyšování teploty, což je zapříčiněno stále se zvětšujícím tlakem, který začne stlačovat látku uvnitř "koule" stále více k sobě a zhušťovat ji tak do menšího objemu...

Vznik hvězdy

      Vše začalo už strašně dávno, kdy byl vesmír poměrně mlád, ale dovoloval již slučování atomů. V této době byl vesmír vyplněn prachem a plynem ještě nenarozených hvězd. V této kolébce, v níž se hvězdy počaly rodit, došlo k tomu, že se počal prach a plyn pozvolna slučovat, houstnout, kondenzovat, kumulovat se do větších oblastí, čímž dal podnět ke vzniku mezihvězdného zárodku budoucí hvězdy první generace, která vzniká následovně. Drobná zhuštěnina směsy plynu a prachu začne na okolí působit tlakem záření. Toto záření vykonávalo na okolí tlak a tím dávala do pohybu okolní tělíska, jenž se začaly postupně srážet a spojovat. Až později došlo k tomu, že gravitační síla převzala rozhodující faktor na vzniku hvězdy při dosažení potřebné hmotnosti.
      Když gravitační síla převezme rozhodující vliv na tvorbě nové hvězdy, začnou se v nitru zárodku uplatňovat další fyzikální zákony, podle níž dochází ve stále se zvětšující "kouli" ke zvyšování teploty, což je zapříčiněno stále se zvětšujícím tlakem, který začne stlačovat látku uvnitř "koule" stále více k sobě a zhušťovat ji tak do menšího objemu. Dále se s rostoucí teplotou uvnitř zárodku začne zrychlovat pohyb jednotlivých atomů a molekul, který zapříčiní vznik "nečistot", které zabraňují, aby se vznikající hvězda rozpadla vlivem zvětšujícího se záření, které vzniká jako vedlejší produkt stále rostoucí teploty.Tento paradox se dá přirovnat k naší ledničce, kde když chceme, aby chladila musíme v ní vlastně zatopit. V zárodku vznikající hvězdy slouží jako toto chladící zařízení takzvané Maserové záření. Což vede ke vzniku prvotních hvězd tzv. Protohvězd.

  Protohvězdy


      Jsou útvary, které stojí právě na počátku života "dospělé" hvězdy. Jak ale taková protohvězda vypadá? To je poměrně složitá otázka, protože v dnešní době není žádná taková to protohvězda známá, ale lze usuzovat, že by měla mít v průměru něco kolem deseti miliard kilometrů a teplota ve středu by byla několik stovek kelvinů. Aby vznikla z protohvězdy hvězda musí se zárodku podařit vyzářit zbytečné záření, jenž zabraňuje dalšímu smršťování a obalování se hmotou. Když se podaří vznikající hvězdě toto záření vydat, dojde k poměrně rychlému (na astronomické poměry) smrštění hvězdy, jenž trvá okolo stovek tisíc let. Během této doby se hvězda smrští do konečné podoby a naplno se v ní rozběhne termonukleární reakce, jenž má za následek vznik světla a tepla. 

Protohvězda



Vznik vesmíru

19. dubna 2010 v 12:31 | Martin |  Vesmír a jeho historie
Vznik vesmíru

Otázku, kterou si jistě někdy položil každý z nás: Co bylo před tím, než vznikl vesmír? Odpověď je (překvapivě) více než prostá: "Protože počátek času je totožný se vznikem vesmíru, nemá takováto otázka žádný smysl. Pojmy 'před' a 'po' nemají bez existence času smysl." (I.M.Chalatnikov) "Kdyby bylo možné hovořit o čase 'před' počátkem vesmíru a vesmír by přitom ještě neexistoval museli bychom přistoupit 'stvoření světa'. Prostor a čas jsou neoddělitelné od hmoty. Proto je nemožné zavést a použít pojem čas před počátkem velkého třesku."(V.L.Ginzburg).Kde chybí jedna složka, nemohou být ani zbylé dvě. Vše, co známe, začalo existovat až po události obecně nazývané "Velký třesk" (Big Bang).
     Teorie Velkého třesku byla veškerá hmota vesmíru soustředěna v nulovém objemu a hustota hmoty byla nekonečně velká a teplota rovněž. Tento stav bývá označován "počáteční singularita" nebo pouze "singularita". Takový stav hmoty nedokáže klasická fyzika popsat, a jen ztěží si jej dovedeme představit. Ihned po velkém třesku byl vesmír zaplněn zářením. Rozpínání a tím také ochlazování dalo podnět ke vzniku elementárních částic a atomů. Nakonec se atomy začaly shlukovat a vznikaly tak galaxie, které se vyvinuly do stavu, v jakém je pozorujeme dnes.